Danny Griffiths (Archive): Ego je nutné udržet na uzdě

Britští Archive oslaví čtvrt století své existence 28. října v Paláci Akropolis. K svému výročí nadělili kompilační album nazvané 25, v němž se objevilo osm dosud nevydaných nebo nově nahraných písní. Zakládající člen Danny Griffiths se nechal slyšet, že Archive nikdy nebudou kapelou, co se babrá jen ve své minulosti – takovou ukázkou je i jejich aktuální spolupráce s Band of Skulls, která se stala senzací nejen na ostrovech.

V Praze oslavíte 25. výročí na scéně v rámci svého turné. Zahrajete i starší věci z prvních desek?

Určitě jo. Budeme se snažit zahrát skladby, které ještě umíme zahrát. (smích) Samozřejmě, některé z nich je těžké vrátit v čase nazpět, aby měly v současné době tu samou výpověď, jako kdysi. Myslím, že zvládneme v klidu set, co potrvá přes dvě hodiny. Na jiných místech, třeba v Mexiku, jsme hráli ještě déle.


Teď to zní, jako by sis návrat v čase úplně neužíval…

Jestli to tak vyznělo, tak se omlouvám. Já si naše starší kousky na koncertě pořádně užívám! Playlist ale podřizujeme i našim novým věcem, ten mix musí mít svoji atmosféru a určitý charakter. Je to ale pro nás příjemná změna a rozhodně je na co se těšit.

K oslavě výročí jste si nadělili kompilační album, na které jste nahráli osm nových skladeb. Kterou z nich máš nejraději?

Když jsme kompilaci připravovali, nechtěli jsme jít cestou vydat znovu jen písně, co každý zná. Spontánně jsme sesbírali materiál, který ležel jen tak ladem, ale zároveň jsme přemýšleli, čím album ozvláštnit. Vznikly i nové věci. Obzvlášť spolupráce s Band of Skulls nás hodila trochu někam jinam a písnička Remains of Nothing je úžasná. Naživo funguje bezvadně a dokonale zapadla i k našim starším skladbám.


Lze říct, že singl Remains of Nothing je odrazovým můstkem pro další album? Bude znít v podobném duchu?

Jsme právě v procesu komponování nových skladeb a nutno říct, že spolupráci jsme si užili a potěšila obě strany. Band of Skulls mají skvělou zpěvačku a i po lidské stránce jsou všichni výborní. Můžu říct, že jsme se navzájem inspirovali. Než jsem zamířili do studia, večer před tím jsme si dali pár drinků na kuráž. Myslím, že tenhle team building se nám pěkně vydařil. Zatím ale je brzy tvrdit, že půjdeme zrovna touto cestou. Teď je na řadě turné, po něm se budeme soustředit na další desku.

Každá vaše nová deska se diametrálně liší od té předchozí. Odkud berete neustále inspiraci?

Není to jednoduché. Hodně spolu komunikujeme, diskutujeme o novém materiálu, ale i o světě, jehož jsme součástí. Inspirace je pro nás klíčová. Hudba vzniká postupně, přemýšlíme, které vybavení zrovna použít, aby deska nezněla stejně jako předešlé věci.


V tomhle směru mě zaujalo album Axiom, které jste napsali velice rychle a je zvukově velice podmanivé.

Album je to opravdu zajímavé a pravda, není to úplně obvyklá deska i na naše poměry, to myslím i díky doprovodnému filmu. Narodilo se velice rychle a skutečně se na něm, co se nápadů týká, podíleli úplně všichni.

Nikdy jste se nebáli sociální nebo politické kritiky, která se objevuje ve vašich textech.

Nevím, jestli se zrovna mícháme do politiky, ale rozhodně nás nenechává v klidu současný stav, kdy máme pocit, že spousta věcí je vrchním hlavounům planety docela u prdele. Například co se dělo a pořád dříme v Paříži, je důsledkem hlubších problémů, než si umíme doopravdy přiznat. My komunikujeme hlavně s lidmi, co žijí v ulicích. Společně vnímáme globální problémy a bojujeme s nimi na stejné vlně. Stále je tu konflikt mezi chudou a bohatou vrstvou lidí, který se zrovna přesouvá do Evropy nebo do UK.

Jsi odpůrcem brexitu. Co říkáš na současný vývoj?

Je směšné, co se děje. Zároveň smutné, že stále jasně nezaznělo, aby se vyhlásilo další referendum, protože již nyní je jasné, že brexit není reálný a uvrhne nás do ekonomické nestability. Je v tom divná ironie – lidé, co přišli do UK a získali zde občanství, volí zrovna ty politiky, kteří by nás více izolovali. Pro mě byly výsledky hlasování o brexitu překvapením. Myslel jsem, že je to jen špatný vtip.


Vraťme se k muzice. V Archive se vystřídalo hodně muzikantů. Nenapadlo vás oslovit je, aby se připojili k probíhajícímu výročnímu turné? Například Graig Walkera?

S ním již nejsem léta v kontaktu. Popravdě jsem ho neviděl od doby, kdy opustil kapelu. Jinak jsme ale oslovili mnoho lidí, aby se připojili k „oslavě“. Stále jsem ve spojení se Suzanne (Wooder), která žije poblíž mého bydliště. Takže sem tam se vidíme a myslím, že by bylo fajn ji vidět s námi na pódiu. Když jsme poprvé nahráli naše první album Londinium, původní myšlenka byla takové, že nebudeme klasickou kapelou, ale spíše svobodným kolektivem. Ale nějak se to nakonec zvrtlo a vznikla skupina, což ve skutečnosti nebyl náš plán. Naším plánem bylo vlastně psát a nahrávat hudbu a vždy na palubu přivádět rozdílné typy muzikantů, abychom dosáhli maxima. V kapele jsou dominantními vždy autoři muziky nebo textů. Tak ale rostou ega a my jsme se tomu chtěli vyhnout. Také se nám líbila možnost, že každý může přijít a odejít, kdykoli chce.


Považujete se tedy za regulérní skupiny, nikoli ne za „kolektiv“?

Myslím, že nakonec jsme našli rovnováhu, spíše jsme ale stále kolektiv, protože všichni se zapojujeme do společného psaní a komponování. Za příklad můžu uvést naši spolupráci s Band of Skulls. Jsme stále otevření novým věcem. Nechceme být uzavření sami do sebe a dokola se opakovat. Také chceme, aby každý měl vlastní tvůrčí svobodu, co se jiných projektů týče.

Když jsi zmínil Suzanne, byla největší změna v kapele, když jste se rozhodli přibrat Holly a mít dva ženské vokály?

Vždy jsme chtěli mít dva ženské a dva mužské hlasy, ale nebylo snadné najít zrovna ten, který by se nám líbil. Měli jsme štěstí s Holly, ona má velmi pěkný hlas. Maria je pro nás takovou mámou, je to pilíř kapely. Maria přijala Holly moc dobře. Holly a Maria jsou velmi odlišné, ať už povahou nebo věkem. Zprvu jsme si mysleli, že soužití může být obtížné, ale dobře spolu vycházejí.

Ohlížíš se nazpět do starší tvorby, když píšeš nové písně?

Pokaždé, když hraju starší věci, cítím hrdost. Jasně, je tu jisté podprahové propojení, tomu se dle mého názoru nikdo neubrání. Že bych cíleně analyzoval konkrétní písničku a vytvořil na podobném půdorysu novou, to by se mi nikdy nestalo. Hrát starší materiál naživo je pro mě super. Navíc nejlepší zpětná vazba, která mi říká, že starší písničky mají stále sílu.

Tagy: