ESP E-II EC-DB: japonská preciznost v každém ohledu

Pokud patříte mezi vyznavače kytar typu Les Paul, ale zároveň požadujete podstatně nabroušenější zvuk, nástroje ESP by pro vás mohly být tím pravým. Kytara ESP E-II EC-DB RSP nabízí klasický „lespaulovský“ tvar a nekompromisní, zabijácký zvuk. Vše s pověstnou precizností země vycházejícího slunce, kde se tahle rudá kráska zrodila.

Jak to vypadá?

Kytara se až na drobné odlišnosti drží své předlohy. Lehce stylizovaná je pouze hlava nástroje a také patřičně nabroušený spodní roh těla. Vybrání na zadní horní straně těla kytary vám mimo jiné umožňuje zavěsit si ji ležérně, nízko pod pupek a začít mocně riffovat.

Co se materiálů na výrobu nástroje týče, tak i zde se výrobce držel osvědčené klasiky. Tělo je tedy z mahagonu s javorovým topem, krk je rovněž mahagonový, s rychlým Thin U profilem a je vlepený hluboko do těla. Ebenový hmatník nese 22 pražců typu Extra Jumbo, které jsou precizně zapuštěné a začištěné. Nultý pražec je kostěný. Orientační značky na hmatníku jsou v podobě bloků, které kopírují tvar hlavy. Na dvanácté poloze nalezneme nápis ESP, abychom náhodou nezapomněli, na čí že nástroj to vlastně hrajeme. Celý nástroj, včetně krku a hlavy, je vyveden v barevném provedení Red Sparkle a spolu s černobílou lemovkou a černě niklovaným hardwarem působí elegantně, ale zároveň i dostatečně drsně a nebezpečně. Mechaniky jsou zamykatelné of firmy Gotoh, stejně jako kobylka a struník.

Snímače jsou aktivní v kombinaci EMG 57 u kobylky + EMG 66 u krku, k jejich ovládání slouží trojice potenciometrů (Volume, Volume, Tone) a klasický třípolohový přepínač. Všechno funguje jak má, kytara je již z továrny velmi slušně seřízená, osazená strunami Elixir Nanoweb Light .010, nic tedy nebrání tomu začít hrát.

Sluší jí to i v bílém...

Jak to hraje?

První, co vás na kytaře upoutá, je její váha, která vám nezlomí záda na první dobrou, jako tomu běžně bývá u klasických Les Paulů. Může za to lehce subtilnější tělo i tenčí krk. Vliv zmíněného na tón mi přitom přijde (zvláště v případě použití aktivních snímačů) naprosto minimální. Kytara i při hře „na sucho“ disponuje solidním sustainem a silným a vyrovnaným zvukem.

Po zapojení do zesilovače, okamžitě identifikujete aktivní snímače. Rychlá, konkrétní odezva na úhoz trsátkem, silný a dravý atak. Avšak EMG 57 má (oproti častěji používanému typu EMG 81) méně průrazné středy i výšky a tudíž není potřeba jej tolik krotit pomocí volume a tónové clony, jak tomu u „jedenaosmdesátek“ občas bývá. Zvuk je mohutný v basech, ale příjemný ve středech a výškách – za mě jednoznačné plus. EMG 66 v pozici u krku mě rovněž nadchnul. Teplý, příjemný tón s rozsáhlým basovým spektrem, kultivovanými středy a jasnými výškami. Na občas trochu bezcharakterní aktivní snímače, skutečně pozoruhodný zvuk. Poskytuje menší zkreslení než 57, ale disponuje větší dynamikou a konkrétností. Tón jde hezky za rukou a s velmi přirozeně doznívajícím sustainem, je doslova radost hrát sóla.

Závěr

Kytary ESP E-II vyráběné v Japonsku jsou jakýmsi předstupněm té nejvyšší ligy, tedy nástrojů vyráběných přímo v USA. Jejich cenové relace jsou na stále ještě přijatelné úrovni, ale kvalitou si již se svými americkými sestřičkami příliš nezadají. Pár nástrojů z americké produkce ESP mi již rukama prošlo, a proto mohu myslím zodpovědně prohlásit, že tahle „japonka“ za nimi nijak nezaostává. Mně se na ní hrálo jedna radost – a když vezmeme v potaz její kvalitu zpracování a zvuk, máme zde nástroj, za který se nemusí stydět ani ostřílený profesionál. To vše přitom za stále ještě přijatelný obnos, činící v tomto případě něco málo přes 57 tisíc korun. A kufr samozřejmě v ceně...