James Hetfield, Foto: Alberto Cabello Follow

Vítej doma, Jamesi. V sanatoriu

„Jak už většina z vás ví, náš bratr James bojuje se závislostí už spoustu let a teď naneštěstí musí znovu nastoupit do léčebného programu, aby se znovu zotavil.“ (Metallica, 28. září 2019)

Největší metalová kapela na světě odpískala australské a novozélandské turné. James Hetfield po dlouhé proklamované abstinenci znovu propadl alkoholu. Táhlo se to s ním patrně už delší dobu, nyní ale jeho pijácké eskapády opět překročily únosnou mez.

Ponechme stranou, že podle Roberta Trujilla mají on, Hetfield, Ulrich a Hammett společné jen pódium a podle uživatele Darrela Eddingse by po sadě Larsových breaků začal chlastat snad každý. Podstatné zřejmě není ani to, že zpráva přišla den po výročí památné nehody. Mohlo snad Hetfieldův alkoholismus vzkřísit výročí třiatřiceti let od tragické smrti basáka Cliffa Burtona, byť přiživené vzpomínkou prvního basisty San Francisco Symphony Scotta Pingela, jenž Burtonovi v rámci S&M2 vysekl poklonu, po níž nezůstalo jedno oko suché? Buď jak buď, případná neschopnost přenést se přes dávnou tragédii může být nanejvýš zástupným důvodem.

Pravděpodobnější příčinu své závislosti už před více než patnácti lety sám Hetfield popsal pro Kerrang! Asi rok a půl po návratu z předchozí odvykačky (2002) řekl: „Jsem v Metallice od devatenácti let. Je to velmi neobvyklé prostředí, se kterým je hodně snadné se ztotožnit a nevědět o světě, a to se mi přesně stalo.“

Skoncovat v zájmu úspěšné léčby se vším souvisejícím s kapelou, a tím pádem pitím, dokáže James zjevně jen s velkými obtížemi. Pořád je přece tím Hetfieldem z Metalliky, která už dávno není jen kapela, ale taky životní styl (i akciovka těžící australský bauxit). Jak chcete omezovat frontmana největší metalové kapely, jíž se na začátku 80. let říkalo Alcoholica a přechlastal ji prý jedině Dave Mustaine (i když ten letěl spíš proto, že zbytku ansámblu lezl na nervy)? Mimochodem, i rivalové z Megadeth od června stojí ze zdravotních důvodů.

Přičteme-li k výše uvedenému, že Hetfield vyrůstal bez otce a matky (operetní pěvkyně Cynthia mu v šestnácti zemřela na rakovinu), nelze se divit názvu posledního alba ani stejnojmenné skladby Hardwired to Self Destruct. V sebezničení totiž Hetfield zakořenil skutečně pevně. Možná proto nástupce Death Magnetic vznikal celých pět let (2011-2016). Příležitostná jímavá pokání pro maloměstské publikum, že když sešel z cesty, nejvíc ho děsila ztráta rodiny, berme s rezervou.

Přát Hetfieldovi brzké uzdravení je zatím předčasné, kladný výsledek nejistý. Dokud legenda bude hrát, boj s démonem James ve stávajících kulisách zřejmě vyhrát nedokáže. Nebo se Metallica na stará kolena ještě semkne, překoná sama sebe, a tím přece jen vytvoří Jamesovi reálné podmínky pro uzdravení? Zatím tomu nic nenasvědčuje.

Přestože Metallica prvními čtyřmi kanonickými deskami a pátým, komerčně nejúspěšnějším Černým albem získala ojedinělou tvůrčí svobodu, v posledních patnácti letech ji promarnila v polovičatých experimentech s Lou Reedem a Sv. Hněvem, aby nakonec vzala zpátečku a stala se velkolepým živým jukeboxem. Zjevně jen umanutá armáda fanoušků dnes brání definitivnímu rozpadu kapely vyhořelých metalistů, kteří už dávno nejsou v dobré kondici a nejspíš ani náladě. Dokud však někdo na Metallice bude schopný vydělat, je konec v nedohlednu. A James i nadále bude v sanatoriu jako doma.